7. únor

To vědouce, že starý člověk náš s ním spolu ukřižován jest… Tak i vy za to mějte, že jste zemřeli zajisté hříchu… Nepanuj tedy hřích v smrtelném těle vašem.      Římanům 6,6.11-12

Když jsme byli spaseni, učíme se věcem, které jsme nikdy předtím nevěděli. Začínáme se dovídat více o Bohu, o Jeho Synu a o sobě samých. Lekce o nás samých může být velmi zarmucující a působit skleslost. Učíme se, že nejenže jsme se dopouštěli hříchů proti Bohu, ale že také máme v sobě zlou přirozenost, která produkuje tyto hříchy a která se nedá napravit ani zlepšit. Naše nové touhy líbit se Pánu v nás působí boj, protože tato stará přirozenost stále miluje hřích. Ale pak činíme nádherný objev, že táž oběť, která odejmula naše hříchy, také jednala s naší starou zlou přirozeností takovým způsobem, že nám dala vítězství a vysvobození od jejího vedení. Naše hříchy byly odpuštěny, ale také stará přirozenost, která je produkovala, byla Bohem souzena – přibita na kříž Krista. Z Římanům 6,6-12 se učíme:

1. dokonání – náš starý člověk byl ukřižován s Kristem;
2. uznání – za to mějte, že jste zemřeli; věřte tomu, že se to stalo; a
3. použití – nenechávejte hřích vládnout ve svém těle. Předtím byl vaším pánem, ale už není pánem! Když tato pravda je uchopena, uvádí do plného vysvobození.

S osvobozeným srdcem a svědomím můžeme nyní hledět od sebe pryč a dívat se na smrt Krista novým způsobem. Jeho smrt je způsob, jímž jsem přiveden do společenství s Bohem. To je obdivuhodný krok vpřed, neboť nyní Otec chce, abych se s Ním radoval z věcí, z nichž se raduje On. To je radost, která je neznámá světu a nedostupná pro ty, kdo nejsou spaseni. Prostřednictvím oběti Krista jsme byli přivedeni k Bohu, takže smíme začít už zde okoušet něco z těch božských, věčných radostí.

S. Labelle,TLIN,1/3/2011