1. Jana 4,21
Dnes ráno mne při čtení Bible vyburcovává jedna událost z pozemského života Pána Ježíše. Opravdově se k Němu modlím: „Pane, Ty jsi tak veliký a dobrý, že Ti chci být zcela k dispozici.“
Potom jdu za svou prací. V jedenáct hodin zvoní telefon. Je to Matouš, věřící přítel. Je postižený a žije sám, ale často mi telefonuje. Když něco není v pořádku, rychle se ho zmocňuje panika. Pak musím co nejrychleji přijít k němu, někdy pro nic za nic…
Dnes vypovídá službu jeho pračka. Pro něho to je katastrofa! Pokouším se ho uklidnit. Vždyť jsou horší věci. Ale nepomáhá to. Matouš myslí jen na jedno: Jeho pračka už nefunguje. Zase nemám žádnou jinou volbu, než mu slíbit, že hned přijedu.
Mrzutě přemítám: „Jaký stres! Půl hodiny autem! A vůbec to nestojí za tu námahu! Tu jsem si myslel: Kéž bych po namáhavém týdnu měl klidnou sobotu…! – A proč vlastně pořád já?“
Náhle mi přichází na paměť má ranní modlitba. A tu najednou pozoruji: Pán skrze Matouše staví na zkoušku skutečnost mé oddanosti. On sám přece řekl, že to, co učiníme pro Jeho lid, bylo učiněno pro Něho (Matouš 25,40).
Pán Ježíš vyslyšel mou modlitbu. Ví, že jsem to myslel upřímně. Ale nyní mám to, co jsem dnes ráno prohlásil, také dokázat. – Teď jedu k Matoušovi ze zcela nové pohnutky.
DHIN,2/4/2016