2. Mojžíšova 28,30
Toto je čtvrté naučení v 2. Mojžíšově knize, o kterém Pán řekl, že má být stále prováděno. Náprsník soudu byl součástí kněžského efodu. Skrze urim („světla“) a thumim („dokonalosti“) – pravděpodobně to byly drahé kameny, které byly uchovávány v kapse náprsníku – Pán dával poznat Své myšlenky. Jak, to přesně nevíme, ale byla to věc nejvyššího kněze, který užíval tyto kameny, aby dostal odpověď od Boha.
Negativní příklad toho vidíme v historii krále Saula, který nedostal odpověď, i když kněz použil efod (1. Sam. 14). Slovo urim začíná prvním písmenem hebrejské abecedy, zatím co slovo thumim začíná jejím posledním písmenem. To může ukazovat na to, že ať byla situace jakákoli, Bůh byl mocen dát odpověď skrze kněze, kterého zřídil.
Urim a thumim byly spojeny se „soudem (vyhlášením toho, co je správné) synů Izraelských“. Ti byli v náprsníku na srdci nejvyššího kněze, neboť tento soud nemůže být odloučen od srdce. To nám připomíná, že „Bůh je světlo“ a podporuje to, co je správné, a také že „Bůh je láska“, neboť náprsník soudu byl nesen na srdci. Toto bylo „před Hospodinem“, v přítomnosti Boha, který měl zvláštní vztah k lidu, který vykoupil. Nový zákon učí, že náš Pán Ježíš je nyní v Boží bezprostřední přítomnosti, odkud nás podepírá, přimlouvá se za nás a stará se o Boží práva ve vztahu k Jeho lidu.
A. E. Bouter,TLIN,26/2/2011