2. Mojžíšova 27,20
Na cestě pouští měla služba stánku trvat i během noci. Celý systém stánku představoval nebeské věci, jak to Bůh ukázal Mojžíšovi, když ten byl s Ním na hoře. Během noci Kristova zavržení je Boží lid na cestě tímto světem, pouští, která nemá nic, co by věřícímu srdci nabídla. A Bůh očekává od Svého lidu, že přispěje podstatnými zdroji, tak aby služba Jemu mohla být udržována. Tak bylo dětem Izraele nařízeno, aby přinesli čistý olivový olej.
Když to použijeme na dnešek, pak se učíme, že Bůh očekává od všech skutečných věřících, že Mu dají k dispozici to, co On jim dal. Byl nám dán Duch Svatý (Řím. 5,5), aby nám předkládal a reprodukoval v nás věci Kristovy. To, co prošlo lisem oleje, mělo být udržováno čisté, bez jakéhokoli znečištění, a tento olej pak mohl být užit pro světlo (slovo „světlo“ se vyskytuje v hebrejském textu 2. Mojžíšovy knihy sedmkrát). Výraz „aby … rozsvěcovány byly“ je stejné sloveso, jaké je užito pro zápalnou oběť, „aby vystupovala“ (viz též poznámku v elb. překladu k tomuto verši – p. p.). Připomíná nám to Pána Ježíše, který vystoupil do nebe na základě Svého díla na kříži, kde byl zápalnou obětí, libou vůní, která vystupovala k Bohu.
Hoření lampy a svícen se svými sedmi lampami, byly především pro Boží zalíbení. Toto světlo bylo také potřebné pro kněze, kteří sloužili během noci (3. M. 24,24). Poslední „píseň stupňů“ či žalm výstupu začíná slovy. „Ej nuž dobrořečte Hospodinu všichni služebníci Hospodinovi, kteří stáváte v domě Hospodinově každé noci.“ (Žalm 134,1) Tato služba je to, co Bůh přikázal, aby trvalo, také pro nás dnes. A. E. Bouter,TLIN,29/1/2011