Jan 6,67-69
Pán Ježíš nasytil hladovějící zástup, a nyní Ho chtějí udělat králem, aby jim dopomohl k pozemskému blahobytu. Ale k tomu On zde není: On nechce dávat pokrm, který pomíjí, nýbrž dává sám sebe jako „chléb života“ (verše 35 a 48). Ještě více: Lidé mají „jíst jeho tělo a pít jeho krev“. To znamená: On sám za ně dá Svůj život, aby „jedením a pitím“ – když přijmou osobně vírou tuto oběť – získali věčný život (srovnej s verši 52-56).
Pro mnohé, kteří až do té chvíle šli za Ježíšem, je to „tvrdá řeč“, a odvracejí se od Něho (verše 60 a 66).
Nato klade Pán dvanácti výše uvedenou otázku, a Petr jako mluvčí učedníků odpovídá protiotázkou: „Pane, ke komu pů-jdeme?“ – Cožpak tu je pro nás nějaká jiná možnost, cožpak tu je nějaký jiný člověk, který může být postaven vedle Tebe, Pane? My jsme přece vírou pochopili, že Ty jsi ten „Svatý Boží“, ten poslaný od Otce a potvrzený Nositel spasení, skrze jehož slovo pouze můžeme obdržet věčný život.
I dnes je ještě Ježíš Kristus pro mnohé zajímavý – jako příkladný člověk, učitel morálky, přítel chudých a opovržených atd. Ale když je o Něm vydáno svědectví jako o Zachránci a Pánu, v jehož jménu lze jedině nalézt spasení, pak je to pro mnohé „tvrdá řeč“. Avšak je nutné s Petrem věřit a poznat, že toto jsou „slova věčného života“, a že je třeba se Jemu zcela vydat.
DHIN,24/3/2016