Římanům 7,4
V 7. kapitole Římanům popisuje apoštol zkoušky oživené duše, která se stále snaží „zachovávat zákon“ a nenalézá sílu proti hříchu, nenalézá vysvobození. Pavel vysvětluje, že věřící se má považovat za mrtvého zákonu, a proto za svobodného od každého svazku s ním. Připodobňuje naše pouto k zákonu k manželskému poutu, které je zrušeno, když jeden z partnerů zemře. Ale nebuďte zmýleni, zde to je manžel, který umírá, zatím co v použití to jsme my, kdo zemřel. Krátce řečeno, smrt rozvazuje svazek; je to naše smrt, nikoli smrt zákona, která rozvazuje svazek. „Nyní však jsme byli zproštěni zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme v novotě ducha, a ne ve zvetšelosti litery.“ (Řím. 7,6 - ČSP)
Pavel nebyl ten „bídný člověk“, volající: „Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?“ (Řím. 7,24), neboť to není vlastní křesťanská zkušenost! Ten, kdo může říci: „Nečiním dobrého, které chci, ale činím to zlé, jehož nechci“ (Řím 7,19), má nový život, ale nezakusil plné vysvobození Ducha Svatého v Jeho moci.
Je to velmi dobré pro duši, když projde stavem, popsaným v 7. kapitole, kde si uvědomí, že „nepřebývá ve mně, to jest v těle mém, dobré“ (Řím. 7,18). Avšak jestliže tam duše zůstane, není tu pro Boha žádné ovoce. Neboť aby vzniklo ovoce pro Boha, duše musí postoupit k pravdě 8. kapitoly: „A proto není již žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši.“ (Řím. 8,1).
C. H. Mackintosh,TLIN,22/2/2011