Skutky 16,6.7.10
Pavel a jeho doprovod jsou na misijní cestě. Přitom kážou evangelium. Avšak potom se vyskytne překážka – a cesta je uzavřena!
Mohou to být osoby nebo okolnosti, které jim brání – u misionářů to není žádná náhoda, nýbrž Boží ruka. Je jim „zabráněno od Ducha svatého“. Mění svou trasu a ptají se: Kam máme jít? Snad do Bitynie? – Přemýšlejí, zkoušejí, avšak zdá se, že ohledně tohoto směru nejsou v klidu, neboť „nedal jim Duch“.
V první situaci chtějí, ale je jim zabráněno a nemohou. Pak ale nemohou jít směle – a tak nechtějí. Citlivě se snaží poznat Boží vůli. Pozorují, že Bůh má nějaký úmysl – ale nevědí přesně, jaký. Pak má Pavel sen a slyší slova makedonského muže: „Pomoz nám!“ Nato soudí, že jejich cesta má vést do Evropy.
Cítíme, jak se postupně učí a snaží se, aby poznali Boží vůli. Jdou krok za krokem – vždy tak daleko, jak stačí jejich světlo. Tak zůstávají v „Božím dohledu“ a On je může vést Svýma očima. Prožívají slova: „Dám radu, oči své na tě obrátě.“ (Žalm 32,8)
DHIN,23/3/2016