Alice je skleslá. Píše dlouhý dopis své nejlepší přítelkyni a líčí jí všechno své trápení. Ale dopis neodesílá, nýbrž schovává ho do zásuvky. O několik týdnů později se jí dostává list opět do rukou a bolest zase ožívá. Tu dopis roztrhá na tisíc kusů a hází útržky do velké květinové vázy na stole. Teď se všechna slova, která ve svém zoufalství napsala, rozpustí ve vodě.
Avšak na jednom útržku může číst ještě jedno jediné slovo: Bůh.
Ano, Bůh se jí nevzdal, Bůh je tu! Tento poukaz na Jeho přítomnost v této zvláštní chvíli jejího života dává Alici novou odvahu.
Bůh ty Své nikdy neopustí! Tři mládenci z Izraele byli v Babyloně uvrženi do ohnivé pece, protože nechtěli zapřít Boha. Avšak král Nabuchodonozor u nich náhle vidí ještě čtvrtého muže, podobného „synu Božímu“. – Bůh byl u nich uprostřed utrpení (Daniel 3,25).
Když byl Daniel uvržen do lvové jámy, poslal Bůh anděla, aby zavřel ústa dravých zvířat (Daniel 6,23).
Apoštol Pavel napsal Timoteovi ve vězení v Římě tváří v tvář hrozící popravě: „Všichni mne opustili… Pán pak byl se mnou.“ (2. Timoteovi 4,16.17)
Jak velký je náš Bůh! Když Mu důvěřujeme, platí i pro nás ve všech okolnostech života slova: „Ujal jsem tě za ruku tvou; protož ostříhati tě budu.“ (Izaiáš 42,6)
DHIN,8/3/2016