22. žalm je dokonalý příklad toho, co apoštol Petr měl na mysli, když psal o „utrpeních Kristových a velikých za tím slávách“ (1. Petra 1,11 – přel.). Žalm je rozdělen do dvou částí: verše 2-22 mluví o Kristových utrpeních, a potom verše 23-32 o slávách Mesiášova království.
22. žalm začíná utrpením Pána jako oběti za hřích. Trpí pod Božím svatým hněvem proti hříchu a je opuštěn. Volá, ale není slyšen, a přece ospravedlňuje Boha pro Jeho svatost a věrnost.
Ve verších 7-23 čteme o utrpeních Pána na kříži a o Jeho vzkříšení. Tato udivující proroctví se do detailu naplnila v Pánu Ježíši. On trpěl pohanění od lidu izraelského a od pohanů (verše 7-13); moc Satana přišla proti Němu (řvoucí lev ve v. 13); podrobně jsou popsána utrpení ukřižování, včetně toho, že Jeho ruce a nohy byly probodnuty (verše 15-18); lidé si dělili Jeho roucha a o Jeho oděv metali los. Jeho vzkříšení je předjímáno v Jeho prosbě, aby byl „zachráněn z úst lva“. Vyhlašuje Boží jméno Svým „bratřím uprostřed shromáždění“ (v. 23; srovnej s Janem 20,17-19).
Zbytek žalmu je proroctví, týkající se Mesiášova tisíciletého království. Začíná požehnáním Izraele, „semene Jákobova“, a rozšiřuje se, aby zahrnulo všechny pohany. „Rozpomenou a obrátí se všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.“ Národy na Něho budou skutečně v království pamatovat. Ale jaká je to výsada pro nás nyní, v den Jeho zavržení, že na Něho můžeme pamatovat a zvěstovat Jeho smrt, dokud nepřijde. B. Reynolds,TLIN,13/2/2011