Marek 10,36.51
Pán položil tuto otázku ve dvou zcela různých situacích. V prvním případě Jakub a Jan podivně nejasně prosili, aby učinil, co si budou přát. Když se dotázal, co chtějí, ukázala se jejich srdce. Hledali osobní velikost, když toužili sedět po pravici a po levici Krista v Jeho království.
V souvislosti 10. kapitoly Marka se ukazuje, že tito učedníci naslouchali učení Pána jen výběrově. On se sice zmínil o budoucím věku, ale právě skončil tím, že jim pověděl o Svém zavržení a smrti v Jeruzalémě (Marek 10,30.33). Ignorovali utrpení a zaměřili se na budoucí slávu; a dále místo aby oceňovali velikost svého Mistra v Jeho království, rozvíjeli představy o tom, jak velmi vhodní jsou oni pro postavení vedle Něho.
Avšak když se Kristus ptal podruhé, obracel se k Bartimeovi, slepému žebrákovi. Zástup se snažil umlčet volání toho muže, když prosil o milosrdenství, ale Pán Ježíš se zastavil, zavolal ho a zeptal se ho, co chce. Mysli jen na všechny ty věci, které si opuštěný žebrák mohl přát: přicházejí na mysl peníze, moc, sláva. Ale žádná z těchto věcí by nepomohla jeho skutečné potřebě: „Mistře, ať vidím,“ řekl. Dnes se Pán ptá nás stejnou otázkou: „Co chcete, abych vám učinil?“ Chtěli bychom zvětšit svou velikost nebo vliv? Přirozený svět je přitahován ke slávě a dobré pověsti a naše oklamávající srdce nejsou imunní vůči těmto pomíjejícím věcem. Je smutné, že můžeme užívat i duchovní věci pro sobecké účely a snažit se dosáhnout vyznamenání, cti nebo ocenění mezi Božím lidem. Oč mnohem lepší je odpověď Bartimea, jenž věděl, co skutečně potřebuje. Kéž nám Pán pomůže, abychom si přáli jasné duchovní vidění, spíše než osobní vyvýšení! S. J. Campbell, TLIN, 7/2/2011