1. Janův 3,1
Těm, kteří jsou vykoupeni drahou krví Krista, Otcovo srdce může vycházet vstříc s nevýslovnou plností. Srdce příjemce opět plane čistou rozkoší, když hledí na tu lásku. To je vzácná, živá skutečnost! Ale pozornost Božího dítěte k tomu musí být vedena Božím slovem. To probuzující slovo: „Pohleďte,“ má vskutku zanítit vážný zájem duše o toto vzácné působení Otcova srdce, které je tak podstatné pro blaho všech Jeho dětí. Vědět, že jsme dokonale, věčně a s nekonečnou moudrostí milováni, je nejvzácnější odpovědí na všechna přítomná cvičení či zkoušky a boje na zemi.
Ale zde je zdůrazněna nejen tato láska, nýbrž i její způsob – „jakou lásku“. Filantropie si může říkat láska, protože dává hojně, a možná někoho pozvedne z okolností bídy a chudoby do okolností prosperity a radosti. V určitém smyslu to smí být nazýváno láskou, ale daleko to zaostává za Otcovou láskou. Zde je způsob lásky, která nejen zachraňuje nepřátele ze stavu hříchu, vzpoury a zkázy; obléká, sytí a zbohacuje je; ale není uspokojena ničím menším, než přivést je do vlastního domu provždy jako Své vlastní děti. Je pravda, že čistá láska nalézá svou rozkoš v blízkosti předmětů této lásky. A uznává je veřejně za Své děti, když je tak s radostí nazývá. Přemýšlejme dobře o vznešené důstojnosti a vzácnosti tohoto svatě ustaveného vztahu, a choďme v souladu s ním.
L. M. Grant, TLIN 6/2/2011