Když studujeme proroky, máme stále znovu možnost zahlédnout Boží myšlenky lásky vůči Jeho chybujícímu lidu. Snadno se můžeme unavit, když čteme o smutných zkouškách Jeho proroka Jeremiáše, často nazývaného plačícím prorokem. Co to muselo být pro Boží srdce, hledět dolů na Jeho lid, jak chodí v umíněné svévoli a hříšné vzpouře! Tak jako otec u svých dětí, ačkoli to snad je absolutně nezbytné, Hospodin nemá žádnou radost, když musí užívat hůl.
Bůh nejedná dle náhody. Nemá nikdy naspěch a nikdy se neunaví. Nezná žádné naléhavé nutnosti. Jeho úmysly pro Jeho pozemský lid jdou zpět až k době založení země. Všechny Jeho úmysly se naplní, neboť jsou ano i amen v Kristu Ježíši.
Bůh s rozkoší říká Svému lidu o Svých plánech k jeho radosti a požehnání. V Novém zákoně nalézáme, že všechno je zajištěno skrze dílo, jímž Ho Pán Ježíš oslavil.
Přijde den, kdy slavná velikost Jeho úmyslů bude plně zjevena. Ale zde v prorocích už ukazuje, co bude dělat ve Své lásce ke Svému lidu. Mluví ke Svému lidu, aby se mohl radovat v naději. Jeho slovo obstojí!
V kapitole 32, právě když je Jeruzalém s konečnou platností obležen, je Jeremiášovi řečeno, aby si koupil zemi s výhledem na budoucí den požehnání. Kéž bychom i my nejen věřili Božímu slovu, ale také podle něho jednali! TLIN 31/1/2011