Jan 9,25
Jaké vyznání! Ten muž byl od narození slepý, ale Kristus přivedl do jeho života světlo. To byl čin svrchované milosti, ale čin, který vyžadoval od toho muže poslušnost, dříve než „prohlédl“ (verše 6 a 7).
Tak tomu je také u nás. Zdroj našeho požehnání je v Bohu, a je to Boží Syn, který nám jako „Spasitel světa“ přináší požehnání (1. Jana 4,14). Když On působí v našem životě, a my na Jeho slova „Jdi, umej se“ reagujeme v poslušnosti víry, dostáváme duchovní zrak. Ano, věřit znamená vidět.
Život tohoto kdysi slepého muže se zcela změnil. Je to vlastně důvod k radosti, ale spíše vyvolává boj. Ten muž vypráví, že jeho uzdravení je následek setkání s Ježíšem, ale jeho sousedé to činí věcí náboženství – to je ďáblův pokus oloupit Krista o čest a lidem zadržovat požehnání. Ale ten uzdravený se pevně drží svého vyznání, a tím nám uděluje důležitou lekci. Ať druzí lidé o jeho Dobrodinci říkají cokoli, on ví jen jedno: Proměnil jeho život. A to mu nikdo nemůže vzít.
Tento muž byl předtím slepý, a druzí viděli. Nyní mohl on vidět, vidět také v duchovním smyslu, a druzí byli slepí. – Mluvme také my více o Tom, který činí slepé vidícími! Možná že nebudeme umět všechno vysvětlit, ale smíme si být jisti, že Pán nás naučí všemu, co musíme vědět, přesně tak, jako to udělal u tohoto muže. Když se mu Ježíš sám zjevuje jako Boží Syn, říká: „Věřím, Pane.“ (verš 38) – A klaní se Mu.
DHIN 17/2/2016