Žalm 8,6-7
8. žalm představuje slávu „Syna člověka“ v tisíciletém království, kdy bude vládnout nad nebesy a nad zemí. Kristus je „Hospodin náš Pán“ a Jeho jméno bude důstojné na vší zemi. V onen den bude Jeho sláva nad nebesa. Když byl Kristus na zemi, byl vládci Izraele zavržen, ale chvála z úst „nemluvňátek a těch, kteříž prsy požívají“ umlčela nepřátele. To se naplnilo, když Ho malé děti chválily v chrámě k zahanbení předních kněží (Mat. 21,16).
Když Hospodin stvořil nebesa a zem, dal zem pod nohy Adama (verš 4-9). Ale výklad těchto veršů nenajdeme v Adamovi nebo v Žalmu samém, ale ve třech oddílech Nového zákona: 1) Kristus opět přijde a bude vládnout, až vše bude podloženo pod Jeho nohy. Poslední nepřítel, který má být odstraněn, bude smrt (1. Kor. 15,24-28). 2) Všechny věci budou dány pod Jeho nohy ve spojení s Církví (Ef. 1,21-23). 3) „Budoucí svět“ Mu bude poddán; avšak ještě nevidíme, že by všechny věci byly poddány pod Jeho nohy, ale vidíme Ho korunovaného slávou a ctí (Žid. 2,5-9).
Adam byl učiněn „málo menší andělů“ (verš 6), avšak Kristus zaujal místo nižší než andělé dobrovolně a Svým postavením, ale osobně byl větší než oni (Žid. 1,6). Udivující věcí, ukázanou v Židům 2 a vůbec nezmíněnou v 8. žalmu, je důvod toho, proč Syn člověka byl učiněn nižším než andělé. Bylo to pro „utrpení smrti“, aby „za všecko /za každého/ okusil smrti“ (Žid. 2,9). Učinil to, aby anuloval ďáblovu moc, aby „vysvobodil“ ty, kteří byli v otroctví „skrze bázeň smrti“ (Židům 2,14-15).
B. Reynolds, TLIN 16/1/2011