Žalm 92,13.14
Kněží a Lévité izraelského lidu měli kdysi výsadu, že tábořili u vchodu svatyně a v jejím okolí. Bydleli, abychom tak řekli, „v domě Hospodinově“. „Ti tebe na věky chváliti budou.“ (Žalm 84,5) Bůh jim svěřil celou službu svatyně, a oni byli jakoby „štípeni v domě Hospodinově“. Pro Boží srdce se podobali kvetoucím rostlinám, kterým se dařilo pod Jeho požehnáním.
Také my, věřící našich dnů, jsme v duchovním vztahu „štípeni v domě Hospodinově“. „Spravedliví učiněni zdarma, milostí jeho, skrze vykoupení, které se stalo v Kristu Ježíši“ (Římanům 3,24), jsme zároveň „kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí, vzácných Bohu skrze Ježíše Krista“ (1. Petra 2,5).
U kněžství jde jistě stále o Boží nároky, o službu, přinášet Mu to, co Mu náleží. A přece – jaká výsada v tom spočívá také pro nás samé! Neboť kdo by asi byl Bohu blíže, než kněz, přinášející před Něho vzácnosti oběti Ježíše Krista. Ten, kdo tuto kněžskou službu ve svém životě skutečně vykonává – když před Bohem chválí výtečnosti Krista, ten je pro Boží srdce jako kvetoucí strom, který pučí a roste vzhůru.
To je něco, co ani ve stáří nepřestává, i když vnější síly postupně mizí. O „stromech“ v Božím domě platí: „Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou.“ (Žalm 92,15)
DHIN 14/2/2016