1. Mojžíšova 39,9
To je směrodatný výrok Josefa, jehož zajímavý životní příběh je nám vyprávěn v 1. Mojžíšově knize.
Tento bohabojný mladý muž se v hodině pokušení s rozhodností postavil na stranu Pána. Byl hotov raději všechno ztratit, než povolit svodu nestydaté ženy svého pána Putifara. Ta zkusila vše, aby ho svedla k hříchu. Ale Josef zvítězil, protože žil s Bohem a důvěřoval v Boží sílu.
Okolnosti byly proti němu. Jako otrok byl zcela vydán rozhodování svého pána. Daleko od svého domova tu stál zcela sám. Jen jistota, že nade vším je jeho Bůh, mu mohla dát pevnost, aby odolával pokušení, ať to stojí cokoli. – A stálo ho to mnoho: Dostal se do dlouho trvající, jím nezaviněné vazby ve vězení.
I k nám přistupují pokušení, byť většinou ne tak ostrou formou jako u Josefa. Ale v podniku a v kanceláři, ve škole a na univerzitě se setkáváme se lží a nemravností. Co dá mladému člověku sílu držet se od toho vzdálen, aby se nesmál s druhými, a nedělat to, co oni?
Vliv bohabojných rodičů, jakkoli je cenný, může vyprchat. Společenské normy, které po dlouhou dobu stavěly jasné hranice, se mohou změnit. A jak se už v minulých desetiletích změnily! Jen hluboké vědomí o tom, že každý člověk je Bohu odpovědný – tedy pravá Boží bázeň, je základem pro život v mravní čistotě. A takový život je požehnaný: „Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.“ (Matouš 5,8)
DHIN 13/2/2016