7. prosinec

Postav se v síňci domu Hospodinova, a mluv ke všechněm městům Judským, přicházejícím klaněti se v domě Hospodinově, všecka slova, kteráž tobě přikazuji mluviti k nim, neujímej slova, zdali by aspoň uposlechli a odvrátili se jeden každý od cesty své zlé, abych litoval zlého, kteréž myslím učiniti jim pro nešlechetnosti předsevzetí jejich.

Jeremiáš 26,2-3

Zde jasně vidíme první účel, pro který Bůh vysílá Svého proroka ke Svému lidu. Vychází k nim. Soud je Jeho nezvyklé dílo. Milost se chlubí nad soudem. Nepřeje si smrt hříšníka, ale raději aby se obrátil od své cesty a žil. Ve 2. Mojžíšově 34 vyhlašuje Své jméno a říká: „Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a který nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech.“ (6. – 7. verš)

Ale zlí lidé, zvláště náboženští vůdci – v tomto případě kněží a proroci, kteří se bojí, že by mohli ztratit své místo a svou moc mezi lidmi – chtějí raději zabít Boží posly, než dbát na Jeho poselství! Tak se chápou Jeremiáše, a kdyby nezasáhla knížata, zabili by ho. To není nic nového. Jeremiášovi je připomenut Uriáš, také prorok, který uprchl do Egypta, ale kterého Joakim odtamtud přivedl zpět a zabil ho, protože mluvil proti Jeruzalému a Judovi.

Z Božího slova i z dějin je možné uvést mnoho jiných takových případů. Mysli na kněze a farizeje, kteří o našem Pánovi řekli: „Necháme-li ho tak, všichni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.“ (Jan 11,48) I Štěpán čelil podobným obviněním. Bůh stále volá, protože chce zachránit, ne odsoudit. Chceš na Něho dbát?      E. P. Vedder, Jr., TLIN 4/1/2011