1. Korintským 11,28
Výše uvedený verš nemá na mysli onen druh zkoušení sebe, který je ve skutečnosti založen na systému pochybností a obav a nemá v Božím slovu žádné opodstatnění. Toto souzení sebe je svaté křesťanské cvičení velmi prospěšného charakteru. Je založeno na naprosto nezastíněné důvěře, pokud jde o naše spasení a přijetí v Kristu.
Křesťan se má soudit, protože je křesťan, a nikoli proto, aby viděl, zda je křesťan. To je celý rozdíl. Kdybych měl zkoumat sám sebe po tisíc let, nikdy bych neshledal, že jsem něco jiného než zkažený, špatný člověk, kterého Bůh dal stranou a kterého mám považovat za „mrtvého“. Jak bych mohl kdy očekávat, že dostanu nějaké utěšující svědectví na základě takového zkoušení? To je nemožné! Křesťanovo svědectví se nemá hledat ve zkaženém „já“, ale ve vzkříšeném Kristu. A čím více umí skončit se sebou a být zaměstnán Kristem, tím bude šťastnější a světější. Křesťan soudí sebe, své cesty, své zvyky, své myšlenky, svá slova a jednání, protože věří, že je křesťan, ne proto, že o tom pochybuje. Jestliže pochybuje, není v stavu něco soudit. Pravý věřící se soudí právě jako ten, který zná a prožívá věčnou pevnost Boží milosti, božskou účinnost Ježíšovy krve a vše přemáhající moc Jeho přímluvy. Lidská představa o sebeodsuzování je založena na nevěře. Boží myšlenka o sebeodsuzování je založena na důvěře v Krista.
C. H. Mackintosh, TLIN 2/1/2011