3. prosinec

Kteří pak chtějí zbohatnouti, upadají v pokušení, a v osidlo, a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, které pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení. Kořen zajisté všeho zlého jest milování peněz, kterých někteří žádostivi byvše, pobloudili od víry, a sami se naplnili bolestmi mnohými.

1. Timoteovi 6,9-10

Démas mne opustil, zamilovav tento svět.

2. Timoteovi 4,10

Světské smýšlení vedlo Lota, aby se usadil uprostřed provinilé Sodomy. Víra, duchovní smýšlení a jeho „spravedlivá duše“ (2. Petra 2,7-8) by ho tam nikdy nevedly. Láska k tomuto přítomnému světu ho vedla k tomu, aby si jako první zvolil, potom aby rozbil svůj stan směrem k Sodomě, a nakonec aby seděl v bráně Sodomy. Ale jaký díl si zvolil! Byla to prasklá cisterna nemohoucí držet vodu – zlomená třtina, kte-rá probodla jeho ruku. Je to hořká věc, snažit se nějakým způsobem zařídit se pro sebe. Můžeme si být jisti, že uděláme velmi vážné chyby. Je nekonečně lepší dovolit Bohu spravovat všechny naše cesty – Jemu, jenž je tak ochotný a tak schopný řídit je za nás – dovolit Mu, aby navrhl celý náš běh podle Své vlastní neomylné moudrosti a nekonečné lásky. Není pochyb o tom, že si Lot myslel, že dělá dobře, když se stěhoval k Sodomě. Ale to, co následovalo, ukazuje, jak se zcela mýlil. Mluví to i k našim uším hlasem nejhlubší vážnosti – hlasem, který nám říká, abychom si dali pozor a nedovolovali počáteční působení světského ducha. „Dosti majíce na tom, co máte.“ (Židům 13,5) – Proč? Protože jste ve světě tak dobře zajištěni? Ne. Proč tedy? „On zajisté řekl: Nikoli nenechám tebe, aniž tě opustím.“ Blažený podíl! Kdyby s ním byl Lot spokojen, nikdy by nehledal zavlažované roviny Sodomy.

C. H. Mackintosh, TLIN 27/12/2010