Žalm 142,1.2
Ztroskotal – je zahnán – ponechán sám! Tak zde nalézáme Davida v jeskyni. Co se stalo?
David zabíjí obra Goliáše; nato mu Saul dává velení nad svými vojáky. David je úspěšný a oblíbený. Proto ho Saul nenávidí a pokouší se ho zabít. David musí utéci a zanechat doma svou ženu. Přichází k Samuelovi, ale tam nemůže zůstat. Pak ho povzbuzuje Jonatan, nechává ho ale jít dále samotného. Ani v kněžském městě Nobe nenalézá David klid a u krále Achisa v Gát se tváří jako zbavený smyslů, aby přežil. Musí znovu utíkat a hledat v jeskyních v horách útočiště. A tak se s ním setkáváme zde v jedné jeskyni: ztroskotaného – zahnaného – ponechaného samotného! (Srovnej s 1. Samuelovou 22 a 24.)
Zde se David modlí: Volá k Bohu; vylévá před Ním své nářky; říká, co ho tíží; vyznává Bohu svou vyčerpanost a skleslost. „Není, kdo by mne znáti chtěl,“ a „není, kdo by se ujal o život můj.“ – Avšak potom si David vzpomíná na to, že dříve Bohu důvěřoval a říkal: „Ty jsi doufání mé.“ Znovu věří, že tento Bůh ho bude slyšet i dnes a zachrání ho. Ano, vidí už dobu, „když mi dobrodiní učiníš“ (verše 5,6 a 8).
David svá slova napsal, abychom se z nich my mohli učit. Neboť Bůh chce také naši slabou víru posilnit. Chce, abychom nabyli odvahy a důvěřovali Mu. I my máme být „zmocněni v mdlobách“ (Židům 11,34)
DHIN 3/2/2016