Matouš 2,1
Co tak bolestně ukázalo nevěru Izraele, bylo toto: Bůh chtěl mít náležité svědectví Mesiášovi, a kdyby Židé k tomu nebyli připraveni, shromáždil by od samých končin země některá srdce, aby přivítala Ježíše – Hospodina, Mesiáše Izraele. Proto vidíme přicházet pohany od východu.
Mezi orientálními národy zůstávala tradice, všeobecné držení Balámova proroctví, že vyjde hvězda, hvězda spojená s Jákobem (4. Mojžíšova 24,17). Bůh ve Své sklánějící se lásce chtěl vést srdce, která Jím byla připravena, aby toužila po Mesiášovi a přišla od končin země, aby Ho přivítala. A tak tomu bylo. Viděli hvězdu. Vydali se na cestu, aby hledali Mesiášovo království. Rozeznali jev jako Hvězdu z Jákoba; spojili ty dvě věci. Ze svého vzdáleného domova šli do Jeruzaléma. Ale když tam přišli, kde byly ty věrné duše, očekávající Mesiáše? Nenašli ani málo těch, kteří by jim mohli jasně říci, kde se měl Mesiáš narodit: neboť to Bůh učinil závislé na Svém Slovu. Byli seznámeni s Písmy, která se toho týkala. Na cestě do Betléma se k jejich velké radosti znovu objevuje hvězda, a tak jsou ujištěni o tom, co se dověděli, až stanuli tam, kde bylo Dítě.
A tam v přítomnosti otce a matky ukázali, jak skutečně byli vedeni Bohem. Neboť ani otci ani matce se od nich nedostalo nejmenšího klanění. Vše bylo vyhrazeno pro Ježíše – vše bylo dáno k nohám dítěte – Mesiáše. Přišli jen kvůli Ježíšovi. Jemu platilo jejich klanění. Vyjmuli své poklady a klaněli se jen samotnému Dítěti.
W. Kelly, TLIN 25/12/2010