Daniel 1,8.9
Zde je obraz věřícího, jenž žije ve vědomém společenství se svým Bohem. Daniel zná Boží myšlenky a osvědčuje se, když je postaven na zkoušku.
Naše verše nám ukazují tři kroky na této cestě: „Daniel uložil ve svém srdci…“ – Tady to začíná: v srdci! Když srdce patří našemu Bohu, pak Mu patří také náš život. Jen když tam s energií víry jsou činěna rozhodnutí, mohou také „nohy“ „chodit“ z víry. Tolik bylo Danielovi jasné: Potrava, kterou přijímal pohanský král, a víno, které pil, musely Izraelitu znečišťovat, neboť tato potrava nebyla připravena podle předpisů zákona. A tu to pro něho znamenalo důsledné odvrácení se.
„Hledal toho,… aby se nemusil poškvrňovati.“ Zde vyslovil to, k čemu se srdce rozhodlo! Správce nad dvořany uslyšel Danielovo přesvědčení víry bez jakýchkoli okolků. Vší náležitou formou, ale s rozhodností přednesl Daniel svoji prosbu. Zda mu správce rozuměl nebo ne – to byla nyní Boží věc.
Bůh vzal Danielův případ do své ruky: „I způsobil Bůh Danielovi milost a lásku.“ To byla odpověď na pevné srdce a nebojácné rty! A Bůh vedl vše k dobrému konci. Ani správcovy obavy nemohly zabránit tomu, aby Bůh neodměnil věrnost Svých služebníků a neoslavil skrze ně Své jméno.
DHIN 29/1/2016