Žalm 17,15
Toto je jeden z mála oddílů ve Starém zákoně, který přímo představuje pravdu o vzkříšení svatých. Ve Starém zákoně je mnoho náznaků a předobrazů vzkříšení (viz. Matouš 22,32), ale jen hrstka přímo pojednává o tomto předmětu. Teprve když přijdeme k Novému zákonu, dostane se nám zjevení plnosti tohoto učení, neboť „život pak na světlo vyvedl, i nesmrtelnost skrze evangelium“ (2. Tim. 1,10).
David mluví v 14. verši o „lidech světských /tohoto věku/“, jejichž „oddíl jest v tomto životě“. Bůh dává lidem tohoto věku poklady, hojnost synů, jimž přenechají dědictví, ale to je jejich podíl. Avšak svatí mají vyšší očekávání, jasnější naději: „Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.“ Uspokojení věřícího není v tomto životě, ale ve vzkříšení, když bude přiveden k podobnosti obrazu Syna (Řím. 8,29).
V Novém zákoně je smrt svatých popsána jako „spánek“ – ne „spánek duše“, to je chybné učení. „Procitneme“ ve vzkříšení v „podobnosti“ Pána. My, kteří „jsme nesli obraz zemského, poneseme obraz nebeského“ (1. Kor. 15,49). Pavel vyhlašuje „tajemství“, že „budeme proměněni“ (verš 52). Čekáme na Pána Ježíše Krista, že přijde z nebe, „který promění tělo naše ponížené, aby bylo podobné k tělu slávy jeho“ (Fil. 3,21). Apoštol Jan souhlasí s žalmistou, když prohlašuje: „Víme pak, že když se ukáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jak jest. A každý, kdo má takovou naději v něm, očišťuje se, jako i on čistý jest.“ (1. J. 3,2-3) Kéž to je naděje všech, kteří čtou tyto řádky!
B. Reynolds, TLIN 18/12/2010