1. Mojžíšova 17,1-2
V takovém věku mohl Abram sotva očekávat, že bude mít děti, natož množství potomků. Sarai ho navedla, aby měl dítě z Agar, což se stalo, ale Sarai shledala, že si nemůže činit na toto dítě nárok jako na své vlastní, a ono nemůže být pro Abrama vhodným dědicem. Snažila se naplnit Boží zaslíbení svým způsobem. Nuže Bůh toto vše nebere na zřetel a říká Abramovi, že změní jméno Sarai na Sáru a dá jí syna skrze Abrama (verš 16). Zároveň mění Abramovo jméno na Abrahama. Sára znamená „Moje kněžna“ a Abraham „Otec množství“. Bůh současně učinil s Abrahamem smlouvu, která zahrnovala znamení obřízky, neboť on a všichni mužského pohlaví v jeho domácnosti byli téhož dne obřezáni. Žádná taková smlouva, jako je tato, nebyla učiněna s věřícími dnes, neboť pod milostí „ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka“ (Gal. 5,6). Ve skutečnosti Bůh nikdy neučinil nějakou smlouvu s Církví, jako to učinil s Izraelem. Ona je nádobou čisté milosti, která přesahuje hranice jakékoli smlouvy. Bůh žehná Církvi každým duchovním požehnáním v nebeských místech v Kristu. Ale proč v ten čas byla uvedena obřízka? Není to pro zdůraznění, že toto Abrahamovo požehnání nemělo nic společného s jakoukoli tělesnou aktivitou? Tato smlouva spíše trvala na odříznutí těla. Abraham byl předtím ovlivněn svou ženou, aby měl dítě skrze služebnici, a to byl tělesný pokus zajistit Boží zaslíbení. Taková energie pouhé přirozenosti musí být odřezána, tak aby Bůh mohl nezávisle na pomoci člověka splnit Své moudré cíle. L. M. Grant, TLIN 17/12/2010