Jeremiáš 24,1-3
Lidé často mají za to, že nějak by v Boží spravedlnosti mělo neštěstí postihnout ty nejprovinilejší a nejhorší lidi nejdříve a nejtvrději. Jobovi přátelé měli toto přesvědčení a jejich úmysl utěšovat ho brzy jen přidával k jeho bídě. Ve skutečnosti se z pozorování jeho utrpení domnívali, že musel po celou dobu být hrozně zlým pokrytcem.
Boží cesty a Boží myšlenky jsou vždy vyšší než naše! Bůh Jeremiášovi vysvětluje, že jako dobré fíky vidí ty, které Nabuchodonozor už odvedl zajaté do Babylonu. Čteme-li Písmo pečlivě, vidíme, že to zahrnovalo Daniele a jeho přátele ze vznešených z Judy, kněze Ezechiele, Mardocheovy předky, mnoho knížat, řemeslníků a kovářů. Těm Bůh zaslíbil, že se na ně bude dívat k dobrému a přivede je zpět do země a štípí je a nevyplení je. Navrátí se k Němu celým svým srdcem a budou Jeho lidem a On jejich Bohem. Jejich potomci se pak vrátili do Judské země v knize Ezdráše.
Zlé fíky představovaly Sedechiáše, jeho knížata, lid, který stále ještě zůstával v zemi, a ty, kteří bydleli v Egyptě. Ti si mohli myslet, že jsou dobří, protože až do té chvíle měli dost štěstí, že unikli zajetí, které postihlo jejich spoluobčany. Pokračovali dále ve svých zlých cestách. Ale Bůh je znal. Postará se, aby byli vyhlazeni ze země a vydáni po královstvích země jako pohana a zlořečení. E. P. Vedder, Jr., TLIN 14/12/2010