1. listopad

V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou… Jdu, abych vám připravil místo…, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.

Jan 14,2-3

Náš Pán nám řekl, že v domě Jeho Otce bude místo nejen pro Něho, ale pro nás všechny. Je jasné, že nás tam chce mít u Sebe! Kdyby tam nebylo místo, nepřitahoval by nás za Sebou, jak to učinil.

Jeho učedníci hledali místo cti a moci zde v Jeho pozemském království, a později je budou mít, ale On oznamuje, že pro ně má něco lepšího v nebi, dům, Svůj vlastní domov! Také tam s námi bude sdílet lásku Svého Otce. A toto je náš výhled! A tento výhled nás plní touhou, aby se splnil.

Osobně pro nás přijde! Jsme Mu příliš drazí, než aby pro nás poslal někoho jiného. Kdybychom Ho znali jenom jako velkého mocnáře, nádherného v Jeho slávě a nadřazeného v hodnosti, pak by to bylo na místě, aby poslal některého vznešeného služebníka, aby nás vyzval dotknout se Jeho žezla, milostivě k nám vztaženého. Ne, Jeho láska je láska, která nebude čekat, až budeme přivedeni, ale vede Ho, aby přišel sám!

Naše známost o místu, o kterém mluví, je malá. Neznáme jeho slávy, rozsah nebo přesné umístění, ale víme, že Mu budou přítomny nesčetné zástupy. Ty však nebudou zaměstnávat naši pozornost – bude to On! On sám! Pro tuto chvíli nám stačí vědět, že to bude v domě Otce, kde čeká, aby s námi sdílel jeho radosti.

Chceme tam být, protože On nás chce mít tam u Sebe. A láska, kterou vzbudil v našem srdci, nás vede, abychom řekli: „Přijdiž tedy, Pane Ježíši.“ (Zjevení 22,20)

J. T. Mawson, TLIN 12/12/2010