Izaiáš 51,2
Ten, kdo sloužil Bohu v době Izaiášově, se mohl cítit osamělý. Bůh proto povzbuzoval tyto věrné, aby hleděli na Něho a na Jeho útěchu. A poukázal jim na příklad Abrahama a Sáry, kteří jako jediný manželský pár následovali Jeho volání.
I Sára je výslovně zmíněna. Její podíl na vzniku národa Izraele není přehlédnut. Boží lid potřebuje v těžkých dobách také vzpomínku na ženy víry, které byly věrné Bohu.
Sářino jméno znamená „kněžna“; to ukazuje na vysoký společenský původ a postavení. Úžasný komfort v jejím domovském městě Ur Kaldejských jí asi skýtal mnoho příjemného. Tu jí možná mohlo připadnout více zatěžko než Abrahamovi, vzdát se obvyklých poměrů a následovat Božího volání, aby šli do dálky, a tam žili bez pevného bydliště.
Abraham, když byl Bohem povolán, „vírou… uposlechl Boha, aby odešel“. Sára poslechla svého muže a vyšla s ním. Ano, také o její vlastní víře je pak zmínka: „Vírou také i Sára moc… přijala“. (1. Petra 3,6; Židům 11,8.11)
V životě obou byla také období malé víry. Když ale pomyslíme na to, čeho se vzdali, v jaké tíživé situaci se občas nalézali a jak mizela každá přirozená naděje na potomka, pak pro nás jejich poslušnost víry jasně září jako povzbuzení.
Poslušnost víry u muže a ženy – to je také v těžkých dobách klíč k tomu, aby jako rodina měli požehnání a stali se požehnáním pro druhé.
DHIN 25/1/2016