5. Mojžíšova 11,7
S touto vzpomínkou spojuje Mojžíš výzvu: „Miluj tedy Hospodina Boha svého a ostříhej nařízení jeho, ustanovení a soudů jeho, i přikázání jeho po všecky dny.“ (verš 1)
Izraelský lid měl více než dost důvodů, aby svého Boha miloval. Svou velkou mocí je vysvobodil z otroctví. Mysleme jen na velké divy v Egyptě a na zničení nepřátel v Rudém moři. Také na poušti je Bůh předivně vedl a staral se o ně (verše 2-5). Buřiče Dátana a Abirona – velké nebezpečí pro Boží lid – Bůh odstranil soudem (verš 6). A také při nadcházejícím dobývání země měl Izrael zřetelně prožít Boží lásku a moc.
To všechno viděli a ještě uvidí. Mohli Bohu zpívat chválu: „Zprovodíš /Zprovodil jsi/ v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil; laskavě povedeš jej (jsi jej vedl) v síle své k příbytku svatosti své.“ (2. Mojžíšova 15,13) Nikdo nebyl podobný jejich Bohu, „velebný v svatosti, hrozný v chválách, činící divy“ (2. Mojžíšova 15,11).
Tentýž Bůh nám ve Svém Synu Ježíši Kristu daroval ještě větší vykoupení. Když denně myslíme na to, že jsme byli zachráněni z moci nepřítele a od věčné zkázy, a když nám živě stojí před očima, co nám je v Kristu darováno, pak si budeme svého vykoupení a osvobození v jejich hodnotě více cenit. Budeme šťastni a vděčni a budeme milovat svého Osvoboditele. On přece k naší záchraně šel na kříž a na smrt.
Poslouchat Jeho slovo by nám pak nemělo připadat zatěžko.
DHIN 23/11/2016