1. Samuelova 23,4
David se na útěku před králem Saulem zdržuje v pohoří Juda. Když mu je podána zpráva, že město Cejla na jihu Judské země je tísněno Filistinskými, chce obyvatelům přijít na pomoc.
Nyní je právě v této kapitole zmínka, že David se ptá Boha (verše 2.4.10.12). On sám zvažuje možnosti, ale nechce rozhodnutí učinit sám, nezávisle na svém Bohu. Předkládá Bohu své myšlenky a čeká na Jeho odpověď.
Slouží také k našemu povzbuzení, když potom vidíme, že Bůh se přiznává ke Svému služebníkovi a dává mu jasná naučení. Když se Davidovi muži bojí a David se znovu ptá Boha, Bůh bez jakékoli výčitky odpovídá a potvrzuje Svůj slib. – Jaký je výsledek? David dobývá vítězství a uchází také pronásledování od Saula.
Tak nám dává David dobrý příklad. Až příliš často podléháme přece pokušení, stát se sebejistými. Možná že si už neuděláme čas, abychom se Bohu svěřili v modlitbě a abychom Ho nechali k sobě mluvit skrze Jeho Slovo. Pak se může stát, že nám porážkami v našem životě musí připomenout, že sami v sobě jsme slabí a že ve všem jsme odkázáni na Něho.
Když ale je naší velkou potřebou mít společenství s Bohem, když se k Němu modlíme a čteme Jeho Slovo, pak nemusíme být zneklidněni, když od Něho nedostaneme pro každý krok zvláštní pokyn. Pohybuj se prostě v okruhu, který jsi z Božího slova poznal jako správný – pak Mu můžeš důvěřovat, že On ti dá všechno ostatní, a to „mnohem hojněji než my prosíme aneb rozumíme“ (Efezským 3,20).
DHIN 21/1/2016