Jeremiáš 20,7-9
Jeremiáš ohlašoval na Hospodinův příkaz hrozící jistý soud v Tofet, údolí syna Hinnom, smetišti Jeruzaléma. (Jméno Džehenna, jezero ohně, peklo, místo věčného potrestání zlých lidí, je odvozeno od tohoto místa.) Když potom mluvil Boží slovo za tím účelem v chrámu, Paschur, syn Immerův, který tam byl přední správce, ho bil a dal ho přes noc do vězení v chrámu. Jeremiáš potom vyslovil nad tímto knězem soud.
Jeremiášův úkol, daný od Boha, byl všechno jiné, jen ne příjemný. Bůh ochránil Jeho život, ale dovolil, aby v průběhu své služby podstoupil mnoho utrpení. Jeremiáš ostře pociťoval pokoření a bolest, neboť nebyl žádným stoikem, ale velmi citlivým mužem. Normálně bychom ani my raději nechtěli dar utrpení, o kterém je zmínka ve Filipským 1,29, kde čteme: „Nebo vám jest to z milosti dáno pro Krista, abyste netoliko v něho věřili, ale také pro něj i trpěli.“ Málo z nás se podobá apoštolům ve Skutcích 5,41, kteří se radovali, že byli počteni za hodné trpět pro Jeho jméno. Přes urážky, které strpěl, nemohl Jeremiáš přestat zmiňovat se o Pánu a mluvit v Jeho jménu. Ale mohl pozvednout svůj nářek vášnivě, až hořce, k Pánu v modlitbě. Chtějme i my sami používat tentýž zdroj pomoci v modlitbě dnes!
E. P. Vedder, Jr., TLIN 30/11/2010