Izaiáš 66,15-16
Tato poslední kapitola zobrazuje to, co se stane, až budeme jakoby stát u bezmezného moře věčnosti. Jaké vážné místo! Možná že nejpozoruhodnější rys u tohoto konečného soudu je v předmětech, proti kterým je namířen!
Lidé schvalují tresty proti těm, kteří porušují zákony, proti sociálně neschvalovanému mravnímu jednání, proti všemu, co škodí pohodlí a blahobytu společnosti. Ale pocítí, že Bůh bude směřovat Svůj hněv proti porušovatelům Jeho zákonů. Lidé stále považují za těžké věřit, že ctihodní, nábožní lidé mohou také zakusit Boží hněv. Lidé mohou dokonce věřit, že „je to útěcha myslet na to, že Bůh sotva uvede do věčného zahynutí ty, kteří ‚se připojili k církvi‘, kteří prošli všemi jejími formami a žili slušným životem. Ne, to je nemyslitelné, že by Bůh mohl takové lidi zavrhnout!“
Žel, to je ohromný omyl! To je také ta široká cesta, po které mnozí jdou a o které Pán mluvil. Proč? Není tu ani slovo vyznání, ani vzdech lítosti, ani jedno pomyšlení na potřebu odpuštění, a ani zašeptnutí myšlenky, že Bůh dává odpuštění jen skrze drahou krev Krista!
Není žádné nebezpečí, které by se vyrovnalo nebezpečí náboženství!
F. C. Jennings, TLIN 25/11/2010