Jan 1,41.42
To je zpráva o začátku nového života: Jeden, jenž nalezl Pána Ježíše, se pak setkává se svým vlastním bratrem. Sděluje mu, že nalezl toho od Boha zaslíbeného Mesiáše, a sám ho vede k Němu. Pán pohlédne na Šimona a jmenuje ho tak, jaký je podle své lidské přirozenosti a původu: Šimon, syn Jonášův. Zároveň mu ale dává nové jméno, a tím ho přijímá pro svou službu, chce ho jako Kéfase, to znamená jako kámen, vložit do Boží stavby, zcela úzce spojeného s Ním samým, jenž jako skála bude základem této stavby.
Jen Pán Ježíš sám může takto na člověka hledět a prohlédnout ho, jak to popisuje náš dnešní verš: tak, že celý život je před Jeho očima „nahý a odkrytý“ (srovnej s Židům 4,13). A jen On sám může život od základu změnit tak, že se stane „novým stvořením“ (srovnej s 2. Kor. 5,17).
A přece přitom i „Ondřejova služba“ hraje svoji úlohu. Ten, kdo nalezl Ježíše jako Zachránce a Pána, bude mít potřebu o tom vyprávět také „bratru svému vlastnímu“. Chce ho seznámit se zprávou, která jeho vlastnímu životu dala zcela nový směr, a chce ho přivést do spojení s Pánem samým. Toto svědectví přirozeně začíná u jeho „nejbližšího“, ale nemusí zůstat omezeno na něj. Křesťané smějí být všude Ježíšovými svědky, kamkoli je jejich Pán pošle!
DHIN 16/1/2016