Židům 4,16
Je nám řečeno, abychom přicházeli k trůnu milosti, a to znamená jít přímo k Bohu, nikoli ke knězi. Je to trůn milosti. Potřebujeme milosrdenství. Jsme ubozí a slabí lidé, kteří v selhání potřebují milosrdenství a kteří jako poutníci stále potřebují milosrdenství. Jaké milosrdenství bylo ukázáno Izraelitům v poušti, když byli poutníky! Jejich šaty nezvetšely – Bůh se staral dokonce i o šaty na jejich těle! Mysli na milosrdenství, že jejich nohy neotékaly! Neznali cestu, ale Bůh šel před nimi a ukazoval jim ji. Přes to všechno byli přece bázliví.
Jako svatí jsme slabší než svět. Potřebujeme si uvědomovat tuto skutečnost, a proto čekat na Boha. Když nemáme důvěru v Boha, můžeme vidět tak mnohé, na co si můžeme stěžovat nebo čeho se můžeme bát. Ale Bůh vládne – nechybuje v žádné věci! Jestliže jde o otázku mezi žalobami nepřítele a Božím lidem, nedovolí ani slovo proti nim. Říká, jako v Balámově případě (4. M. 23,16-21): Nenalézám při nich nepravosti. Ale když jde o otázku mezi Ním a Jeho lidem jako v případě Achana (Joz. 7,16-26), pak soudí.
My můžeme vždycky přijít k trůnu, i když jsme selhali. Vždycky přicházíme pokorní, a přece směle. On snad pošle kázeň, ale je to trůn milosti a všechno je milosrdenství – milost k pomoci ve všech druzích potřeby. Jestliže my jdeme k trůnu, místo aby Trůn šel k nám, abychom tak řekli, najdeme jen milost – dostane se nám pomoci. Nikdy nemůžeme jít k trůnu milosti, aniž bychom nenalezli milosrdenství.
J. N. Darby, TLIN 22/11/2010