1. Mojžíšova 3,1
Důvěra je cenná mravní hodnota. Nedůvěra naproti tomu ochromuje a ničí dobré vztahy. Neměl člověk v zahradě Eden všechny důvody k tomu, aby Stvořiteli důvěřoval? Bůh ho postavil do překrásného, dokonalého prostředí. A vybavil ho všemi dobrými dary. Nic mu nechybělo.
To vše byl jasný důkaz bezpodmínečné Boží lásky. V Božím Synu, Pánu Ježíši Kristu, byla tato věčná láska později plně zjevena. Ale už Adam a Eva mohli zřetelně poznávat znamení Boží lásky a měli Bohu za Jeho přívětivost srdečně děkovat. Namísto toho se nechali oklamat Satanem, tím starým hadem.
Drzou otázkou: „Takliž jest, že vám Bůh řekl…?“ zasel Satan do Evina srdce hlubokou nedůvěru. A ona jí ihned propadá. Naslouchá Satanovi, rozmlouvá s ním, utváří si svůj vlastní, od základu chybný úsudek. Pak ji zachvacuje žádost, Eva se stává neposlušnou a upadá do hříchu. Následně svede ještě svého muže. Tu je do lidského pokolení vložen zárodek smrti s nejsmutnějšími účinky na všechny lidi za všech dob.
Utrpení a námaha, nemoc a smrt se odvozují od tohoto neblahého, prvního skutku nedůvěry k Božím slovům. Tak vážný je tento pochybovačný postoj, tento hřích. – Nemáme my každý den před očima nesčetné důkazy o Boží dobrotě a trpělivosti? Anebo nám Bůh chce zadržovat dobré věci? Nikoli, naopak! Boží láska je stále stejná. Jaký Bůh je náš Bůh! Je vždy hoden naší důvěry – Jeho Slovo je pravda! Ale odmítání Jeho Slova by stále ještě mělo nekonečně těžké následky.
DHIN 13/1/2015