Jan 12,24
V tomto verši se Pán Ježíš srovnává s pšeničným zrnem. Z pšenice se ve starozákonní obětní službě mlela jemná mouka pro suchou oběť. Tato suchá oběť byla „svaté svatých z ohnivých obětí Hospodinových“ (3. Mojžíšova 2,10).
Tak byl také Pán Ježíš dokonale svatý a čistý – bez hříchu. Jeho celý život to ukazoval. Proto nebyl poddán smrti, „odplatě za hřích“, nýbrž vždy se mohl vrátit do nebe. Ale pak by ve Své dokonalosti zůstal „sám“, a to neodpovídalo myšlenkám Otce, který hledal ovoce, jež mělo být „připodobněno obrazu Syna jeho“ (Římanům 6,23; 8,29).
Když opatrně vyjmeme ze země rostlinku, která vyrostla z pšeničného zrna, nevidíme už nic z dřívějšího zrna. To muselo zajít, aby stéblo mohlo nyní nést mnohonásobné ovoce. Tak Pán ve Svém Slově používá obrazy z přírody, aby nám ukázal, jak cele se pro Boha a za nás vydal ve smrt.
Chtěl přinést ovoce k oslavení Svého Boha a Otce. Chtěl zachránit lidi, aby je přivedl k Otci jako velebitele (Jan 4,23). Nikdo Mu nemohl vzít život. On jej dal dobrovolně z lásky k nám a ke Svému Otci (Jan 10,14-18). Neměli bychom Mu za to každý den přinášet děkování a velebení?
„Ježíš Kristus,… kterýž zamiloval nás, a umyl nás od hříchů našich krví svou, a učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému, jemuž buď sláva a moc na věky věků. Amen.“ (Zjevení 1,5.6)
DHIN 10/1/2016