Koloským 2,6-7
Mnozí znají evangelium, ale musí přijmout Jeho a důvěřovat Mu. Spasení není víra v text Písma, ale přijetí Toho, o němž Písmo mluví. Člověk, který přijme Pána, bude také toužit ctít Jeho žádost: „To čiňte na mou památku.“ (1. Kor. 11,24)
Jestliže jsme Ho přijali, shledáme to být velkou poctou sloužit Mu, jenž toho pro nás tolik učinil. Je mnoho způsobů mimo kázání jak to činit (srovnej s 1. Kor. 12), ale když sloužíme, musíme začínat s Ním, mluvit o Něm a činit Jeho svým tématem. Víme, že Pán je uprostřed shromáždění (Matouš 18,20). Když tam jdeme, měli bychom tam jít setkat se s Ním – potom nezáleží na tom, zda jsou bratři příjemní nebo ne! Křesťané nemají pravdu, když říkají: „Nepůjdu tam, když tam bude ten nebo ta,“ anebo když hrozí, že odejdou, jestliže všechno nebude tak, jak by to chtěli mít. Jestliže tam je Pán, musíme tam být také!
Naneštěstí může dojít k selhání, selhání ve způsobu, jakým je držena pravda, a v duchu, který zjevují i ti, kteří pravdu drží. Každý nepořádek může být překonán tím, že se držíme radosti z Krista a Jeho Shromáždění, a když obracíme své oči od nepořádku k milosti, která je v Kristu Ježíši. Všechno závisí na tom, aby Kristus osobně měl Své místo. Můžeme mít dobré učení a bojovat za „zásady“ a můžeme udržovat zákonické oddělení od toho, co je chybné. Ale jestliže to je vše, co máme, budeme sami vyprahlí a dokonce budeme ohrožovat své bratry! Jen když přijímáme Jeho, chodíme v Něm, stáváme se zakořeněnými a jsme vzděláni v Něm, budeme se moci rozhojňovat s díků činěním.
TLIN 15/11/2010