Jeremiáš 17,5-8
Jaký obrovský rozdíl je mezi těmito dvěma muži! V koho doufáme my – v člověka nebo v Pána? Jsme jako vřes na pustině, obývající vyprahlá místa v divočině, v slatinné zemi, v níž se nebydlí? Anebo jsme jako strom štípený u potoka, rozprostírající své kořeny podle vody, vždy zelený a nesoucí ovoce i v době horka? Který z těch dvou jsme?
Když jdeme v té kapitole dále, učíme se o proradnosti našeho srdce. Je nevyléčitelné! Pán sám zná hloubky jeho zkaženosti. Nakonec On dá každému podle jeho cest, podle ovoce Jeho konání. Ať člověk pro sebe nahromadí cokoli, bude to muset opustit. Bohatý, zjevně úspěšný rolník v Lukáši 12,16-21 snad byl obdivován lidmi pro své ambice a pečlivé plánování. Ale Bůh ho nazval bláznem, neboť plánoval jen pro tento život a byl náhle odvolán od všeho, co měl. Ani bohatý muž v Lukáši 16 neučinil opatření pro svou budoucnost. V soužení v Hádes pro něho nebylo pomoci, dokonce ani kapka vody!
Jaký protiklad k trůnu slávy, postavenému na výsosti od začátku, jak je zmíněn ve 12. verši, k místu naší svatyně! Epištola Židům 4,16 ho nazývá trůnem milosti a zve nás, abychom se mu směle blížili, abychom nalezli milosrdenství a milost ke včasné pomoci.
E. P. Vedder, Jr., TLIN 9/11/2010