Přísloví 14,2
Když někdo chce sloužit Bohu, bude dělat to, co se Bohu líbí. Bude si ze srdce přát, aby na své životní cestě šel stále v důvěrnějším společenství s Ním. Apoštol Pavel byl na cestě se svým Pánem přes třicet let, avšak nikdy se nespokojil s tím, co dosáhl. Ne, jeho přání bylo, aby Mu byl stále blíže, aby Ho poznával lépe a hlouběji (Filipským 3,7-10).
Nemůžeme jít po cestě s Bohem a „chodit ve tmě“ (1. J. 1,6). Nemůžeme jít po cestě s Bohem, a zároveň být pyšnými. Nemůžeme jít s Bohem a „milovat svět“ (Jakuba 4,6-10; 1. J. 2,15.16).
V Žalmu 73 slyšíme Azafa. Záviděl nevěřícím. Ptal se sám sebe, zda něco zanedbal. Viděl, že se zlým daří dobře. Téměř by sešel z cesty víry. Téměř by začal dělat kompromisy se světem. Téměř by s ním spolupracoval – kdyby se nebál toho posledního kroku! Kdy se změnilo jeho mínění? Když „všel do svatyní Boha silného“ (Žalm 73,17). – Jen tak může naše duchovní oko opět mít jasný pohled.
Vejdi do Boží přítomnosti – a naučíš se opět myslet tak jako On, vidět věci tak, jak je On vidí! Jestliže se bojíš Pána, budeš nenávidět to, co On nenávidí, a milovat to, co On miluje. A budeš moci s Azafem říci: „A mimo tebe v žádném libosti nemám na zemi.“ (Žalm 73,25)
To vše závisí na otázce, zda se Pána bojíš nebo ne.
DHIN 4/1/2016