Jeremiáš 16,1-8
Jeremiášův život služby pro Pána zahrnoval obětování mnohého z toho, co my lidé považujeme za normální a bereme to za dané. Žena, synové, dcery, sociální aktivity – ať účast na pohřbech nebo svátcích – to vše Hospodin Svému prorokovi zakázal. Měl být ve skutečnosti osamocený člověk mezi lidem, na který Bůh brzy uvede hrozný soud. Kvílení i slavení, obojí v Judovi přestane. Lidé buď zemřou bolestivou smrtí, nebo budou odvedeni do zajetí v cizí zemi.
Strádání, jimž jsme poddáni jako věřící, kteří chtějí být věrni Pánu, jsou často skutečně Jeho milosrdenstvím vůči nám. Když Jeruzalém padl, Jeremiáš neměl ženu ani děti, s nimiž mohlo být zle nakládáno, nebo kteří mohli být nepřítelem zabiti. Na druhé straně byly Sedechiášovy ženy a děti vyvedeny ke Kaldejským a jeho synové byli zabiti před jeho očima jako pravděpodobně poslední věc, kterou viděl, než mu byly oslepeny oči (Jeremiáš 38,22-23; 52,10-11).
Náš Pán bohatě nahrazuje ztráty, které utrpíme. „Amen pravím vám, žádného není, ježto by opustil dům, neb bratří, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium, aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sester a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.“ (Marek 10,29-30)
E. P. Vedder, Jr., TLIN 2/11/2015