1. Korintským 15,42-44
Když věřící zemře a jeho tělo je položeno do hrobu, začne proces rozkladu a tělo se vrací do prachu. To je porušení. Když tělo bude zase vzkříšeno, už nebude poddáno porušení; je neporušitelné.
Smrt je velký vyrovnávač. Nebere zřetel na postavení, vzdělání, bohatství ani moc. Bere člověka, který měl v tomto životě moc a velkou autoritu nad druhými. Když zemřel, kde jsou všechny jeho schopnosti, jeho znalosti, jeho moc? Zanechal je za sebou a jeho tělo leží absolutně bezmocné ve smrti. Ale věřící, který zemřel, i když se mu posmívali a byl tímto světem zavrhován, bude vzkříšen ve slávě a moci.
Tělo, které dáváme do hrobu, je přirozené tělo. Víme, co přirozené tělo je, protože je všichni máme, a jsme si tedy dobře vědomi jeho mnohých omezení, slabostí a jeho nejistého udržování života v tomto světě. Když bude tělo věřícího vzkříšeno, není to duch, ale duchovní tělo. Jak můžeme vědět, jaké je duchovní tělo? Pohleďte na Pána Ježíše poté, co vstal z mrtvých. Jedl v přítomnosti Svých učedníků, a stále mohl ukazovat známky Svého ukřižování (Luk. 24,38-39). A přece nebyl omezován normálními fyzickými omezeními. Byl se Svými učedníky, když se shromáždili, a potom odešel, ale neodešel dveřmi. Vzkříšené tělo věřícího bude duchovní tělo, podobné tělu Pána, když vstal z mrtvých. „A jako jsme nesli obraz zemského, tak poneseme obraz nebeského.“ (1. Kor. 15,49) Jaká nádherná proměna čeká ty, kteří patří Pánu a uslyší Jeho volání!
S. Labelle, TLIN 26/10/2010