30. září

Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově. A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslích. A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha.

Lukáš 2,11-13

Jesle

Když Pán Ježíš přišel na zem, byli andělé a celé nebe zaměstnáni Jeho narozením. On byl a stále je středem Božích myšlenek. – Ale jakého přijetí se Mu dostalo na zemi? V hospodě v Betlémě nebylo pro Ježíše místo, a když se narodil, nebyla pro Něho připravena žádná postýlka.

Jesle, do kterých byl „Král slávy“, zavinutý v plenkách položen, byly asi ty jesle, které cestující jinak během svého pobytu používali pro nakrmení svých jízdních zvířat.

Tak byl „Pán slávy“ už při Svém vstupu na tento svět málo vážen a byl dáván stranou. A tak to zůstalo všeobecně až do konce – až ke kříži.

Ale Boží andělé poznali to velké na této události. Nenechali se ovlivnit vnějším zdáním; chválili svého Boha, kterého zde mohli spatřovat v tvářnosti dítěte. Bylo to znamení, že se Boží zaslíbení naplnilo: Boží syn se stal „Synem člověka“ – malým dítětem v jeslích.

S údivem hledíme na Božího Syna, jenž se tak hluboce ponížil. Jakým je v tom pro nás příkladem! Ale nechybí nám často ochota zaujmout poslední místo? Když jde o naše sebeoceňování, pak mysleme vždy na jesle a na cestu ponížení, která před Ním ležela.

DHIN 24/12/2015