Matouš 11,29
Na Kristově příkladu se máme učit být tichými /mírnými/ a pokornými. Není mírnost Pána vzácným způsobem vyjádřena na kříži, když se modlil: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23,34)? Anebo i předtím: Když Ho nejvyšší kněží tvrdě obžalovávali, trpělivě mlčel.
I od Mojžíše se můžeme učit: Nemyslel na pomstu, když byl Aronem a Marií napaden. Pán sám pokáral Arona a Marii: Marie se stala malomocnou. A jak potom reagoval Mojžíš na tu bídu, která postihla jeho sestru? Neřekl: „Teď máš, co sis zasloužila,“ nýbrž volal: „Ó Bože silný, prosím, uzdrav ji!“ (4. Mojžíšova 12,13) To je pravá mírnost.
Vidíme Pána Ježíše v Jeho pokoře, když se sklonil, aby umyl nohy učedníkům. To byla služba otroka! Později vyzval Své učedníky, aby činili totéž (Jan 13,1-16).
A mysleme na popis ve Filipským 2,5-8, jak se Kristus ponížil. On byl a je Stvořitel a věčný Boží Syn. Ponížil se, když se stal člověkem. A jako takový se ponížil ještě dále, když „byl poslušný až do smrti, a to smrti kříže“. Taková pokora by měla být vidět také v našem životě: „Nic nečiníce skrze svár aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce.“ (Filipským 2,3)
Jak snadno může pýcha a sobectví vést k nejednotě a k rozdělení mezi lidmi všeobecně a mezi Božím lidem zvlášť! Pravá tichost a pokora by tomu často mohly zabránit.
DHIN 23/12/2015