Žalm 119,54
Heinrich Schütz (1585-1672), nejvýznamnější německý skladatel své doby, zhudebnil mnoho biblických textů. Mezi jeho četnými skladbami na slova žalmů hraje dnešní verš zvláštní roli. Dal ho umístit nad vstup do své pracovny a zvolil ho také za text pro svůj vlastní pohřeb.
Vskutku musel během svého dlouhého života hořce pociťovat utrpení „svého putování“: pustošení 30-leté války, smrt své ženy po pouhých sedmi letech manželství a smrt svých dětí. Ale to všechno nemohlo umlčet chvalozpěv v jeho ústech.
Schütz zjevně nepovažoval Boží ustanovení za stísňující. Tak jako napořád v tomto Žalmu jsou ty různé projevy Boží vůle („rozkazy“, „ustanovení“) vždy vyjádřením Jeho dobrotivosti. Bůh nechce lidi nechat bloudit, nýbrž chce jim ukazovat Svou dobrou cestu.
I pro nás, kteří jsme byli výkupným dílem Pána Ježíše ospravedlněni z víry, mají taková „ustanovení“ velký význam. To nám ukazují četná napomenutí Nového zákona. Jsme v nich zároveň povzbuzováni, abychom je nenesli jako těžké břemeno. Naopak, jejich následování nás má osvobodit – jak ke správné službě jedněch druhým, tak i k Boží chvále:
„Slovo Kristovo přebývej ve vás bohatě se vší moudrostí, učíce a napomínajíce sebe vespolek žalmy a zpěvy a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci svém Pánu.“ (Koloským 3,16)
DHIN 17/12/2015