1. Mojžíšova 3,8
Říká se, že „svědomí dělá zbabělce z nás ze všech“, a to je vidět hned na začátku historie člověka na zemi. Adam odpověděl: „Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.“ (v. 10) Pán samozřejmě věděl, kde jsou, ale zavolal je, a oni se už nemohli dále skrývat. Lidé se od té doby dobře od Adama naučili svádět vinu za chybné konání na někoho jiného. Když vinil svou ženu, že mu dala ovoce ze stromu, ve skutečnosti také soudil, že Bůh má nějakou vinu, protože On mu dal ženu (verš 12). Potom se Pán zeptal Evy, a ona obvinila hada z toho, že ji oklamal (verš 13). Nakonec oba vyznali tu nepříznivou skutečnost: „…a jedl(a) jsem.“
Ale Pán vložil nepřátelství mezi hada a ženu a její semeno (verš 15). Je jasné, že tímto semenem nemůže být nikdo jiný než Pán Ježíš, jenž se o mnoho let později narodil z panny, ačkoli „jeho východové jsou od starodávna, ode dnů věčných“ (Micheáš 5,2). Boží Syn, jenž se v čase stal člověkem, naprosto zkazil ďáblovy skutky. Potřel hadovi hlavu, ačkoli když tak učinil, utrpěl potření Své paty. To se samozřejmě vztahuje na utrpení a smrt Pána Ježíše na kříži Golgoty. Potření hlavy hada znamená naprostou zkázu Satana pomocí nezměrné ceny Kristova kříže.
Hospodin Bůh udělal pro Adama a Evu kožené oděvy a oblékl je jimi (verš 21). To vyžadovalo smrt zvířete jako předobraz Kristovy smrti pro odpuštění našich hříchů a naše oblečení spravedlností Krista. To je skutečně obdivuhodná milost.
L. M. Grant, TLIN 16/10/2010