3. Mojžíšova 4,8.10
Tuk oběti ukazoval její kvalitu, a když byla nalezena v dobrém stavu, její výtečnost. Byl cele pro Boha, neboť On musí mít to nejlepší, a jen to nejlepší. Abel tomu už rozuměl, když přinesl Bohu svoji oběť (1. M. 4,4). Tak byl tuk oběti pokojné pro Boha; patří Jemu (3. M. 3,16). Bůh byl ten jediný, kdo měl právo přijmout tuk, a to všechen. Obětující zde, kněz, který chybil, mohl být obnoven, když uznal Boží výlučná práva. Když to použijeme na sebe, učíme se, že musíme ctít Boží práva vzhledem ke všemu, co jsme a co máme.
Existovalo pozoruhodné pojítko mezi oběťmi přinášenými Bohu a obětujícím. Kvalita oběti za hřích, která byla přinesena Bohu, odrážela také stav obětujícího, který nyní byl napraven. V přinesení této oběti se ztotožnil s její horlivostí a energií, která byla plně oddaná Bohu, jak byla představována tukem. Uvědomoval si, že to vše je pro Boha. Tuk oběti za hřích je zde spojen s pokojnou obětí: je tu obnovení společenství. Nejenže tuk oběti za hřích je položen na oltář zápalné oběti a společně s ní vystupuje jako oběť libé vůně k Bohu. To vše ukazuje, že nemůžeme oddělovat různé pohledy na Kristovu oběť, ačkoli rozlišovat musíme: Je to jedna a táž obdivuhodná oběť. Ukazuje to také, jak velký je Bůh, který užívá i naše selhání jako příležitost, aby byl oslaven, a aby nás více učil o Kristu a Jeho dokonalé oběti. Jemu buď sláva nyní i navěky!
A. E. Bouter, TLIN 14/10/2010