Nehemiáš 1,10
Nehemiáš se ve své modlitbě zmiňuje o vykoupení Izraele z Egypta. Tehdy Bůh prokázal na faraonovi Svou velkou moc, Svou „silnou ruku“ a osvobodil Svůj lid z tvrdého otroctví.
Toto zdůraznění Boží „silné ruky“ nalézáme zvláště při vyjití z Egypta a při zpětném pohledu na ně. Vždyť tehdy začal nový úsek ve způsobu Boží vlády se zemí. Bůh vyvolil izraelský lid pro sebe. A od Jeho příbytku uprostřed Izraele měla začínat přímá Boží vláda nad zemí.
Mocná znamení a divy jsou v Božích cestách typické pro dobu začátku. Tak bylo také zvěstování Slova v počáteční době Církve potvrzováno znameními a divy (Židům 2,3.4). A tisícileté království bude rovněž uvedeno Kristovými mocnými činy.
Nehemiášova doba měla naproti tomu charakter doby konce. Juda se obrátil k modlám, nedbal na Boží varování a byl odveden do babylonského zajetí. Na místě přímé vlády nastoupila nepřímá Boží vláda nad zemí. Zvláštní Boží jméno nyní znělo: „Bůh nebeský“ (Ezdráš 1,2 aj.). V biblických knihách z této doby pak také už nečteme o „silné ruce“ Boží (kromě při pohledu zpět).
Při povrchním pohledu bychom se mohli zeptat. Cožpak není už Boží ruka silná? Anebo On už Svůj lid nemiluje a nechce použít už Svoji „silnou ruku“ ve prospěch věřících? Cožpak u Boha už není možné po úpadku žádné probuzení, žádný nový začátek?
/dokončení zítra/, DHIN 10/12/2015