Marek 1,11
Kvůli tomu, že synovství bylo Otcem dosvědčeno při křtu Pána Ježíše, nemáme žádné právo soudit, že On v této chvíli začal být „milovaným Synem“. Pravda je ta, že jsa Syn, sestoupil na toto ponížené místo poslušnosti na zem, aby se stal učícím se. Ve Svém sebeponížení je už draze milovaný Syn Otce, protože jím byl dříve, než přijal tělo.
„Toto jest Ježíš, ten král Židovský“ (Mat. 27,37) – to byla jistě pravda o Pánu dlouho předtím, než nápis byl umístěn na kříž. Tak když Otec řekl: „Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo“, byla ta slova pravdivá o Pánu dlouho předtím, než vystoupil z Jordánu. Jak dlouho předtím, nám říká draze milovaný Syn sám, neboť řekl k Otci: „Neboť jsi mne miloval před ustanovením světa.“ (Jan 17,24) A není třeba říkat, že jestliže Syn byl Otcem milován před ustanovením světa, Syn tu byl od věčnosti a byl milován. On je, buď Jeho svaté jméno velebeno, věčný Syn, vždy zůstávající v objetí Otcovy lásky.
Otcova láska spočívala na Synovi s bezmezným zalíbením vždy, ještě před začátkem času. Od věčnosti nalézal Otec Své zalíbení ve Svém milovaném Synu. Tak také na jiném místě čteme, že Hospodinova duše má zalíbení v Jeho milovaném Služebníkovi (Izaiáš 42,1). Synem byl osobně, Služebníkem se stal jako Prostředník.
W. J. Hocking, TLIN 11/10/2015