Skutky 23,11
John Bunyan (1628-1688) musel mnoho let svého života strávit ve vězení. Jednou ho navštívil jakýsi kvaker, který mu řekl: „Příteli, Pán mne k tobě poslal. Hledal jsem tě už v polovině všech anglických vězení.“
Bunyan na to okamžitě odpověděl: „Ne, to je zcela nemožné. Kdyby tě Pán poslal, pak bys mne hned našel. On ví, že už roky sedím v tomto vězení!“
„Pán ví…“ To Bunyan pevně držel, a v tom nalézal útěchu.
Jakým povzbuzením to jistě bylo i pro apoštola Pavla, že Pán Ježíš, který ho miloval a sebe samého za něho vydal, přesně znal jeho situaci i místo, kde se zdržuje, a stál při něm v jeho těžkém postavení.
„Budiž stálý /Buď dobré mysli! /!“ Tento výrok platí i nám. Když byl prorok Jeremiáš ve velkých těžkostech a lidé usilovali o jeho život, přece mohl říci: „Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne.“ (Jeremiáš 12,3) A tato slova jsou velkou útěchou pro každého věřícího, který obrací svoji důvěru na Pána a nalézá v Něm svoji radost.
Boží děti mohou procházet různými druhy zajetí a zkoušek. Možná že jsi právě v zajetí žalu a trápení, anebo jsi spoután nějakým neštěstím anebo připoután na lůžko nemocí; anebo jsi v nějakém jiném, z lidského hlediska bezvýchodném postavení. Avšak Pán tě tam vidí a volá k tobě s útěchou: „Já jsem s tebou.“ – „Buď dobré mysli!“
DHIN 9/12/2015