Efezským 2,8-10
Čím to je, že se lidé tak často odvracejí, když jim Bůh nabízí Svoji milost? Vlastně je to zvláštní, neboť ten, kdo ji přijme, nemůže nic ztratit, nýbrž jenom získat. Ale člověku v tom brání jeho pýcha. Jen ten, kdo pozná, že je ztracený hříšník, je také ochoten přijmout Boží milost.
Ten, kdo se nechá poučit Božím slovem, pozná celou svoji mravní chudobu a bude si vědom své slabosti a hříchu. Ale naštěstí nepozná jenom to! Zakusí také, že k němu v Osobě Krista přišla „milost a pravda“ a že tato milost je nadmíru „rozhojnilá“.
Bůh jednal z čisté lásky a sklonil se ke Svým stvořením, aby je zachránil. A spasení, které jim nabízí, je absolutně dokonalé. Bůh sám je dokonalý, a proto by se nemohl spokojit s tím, kdyby lidé, které zachránil, nebyli pro Něho učiněni vhodnými. Ten, kdo uvěřil v Krista a poznal něco z bohatství Boží milosti, se učí rozumět, že jeho stará bytost je pro Boha zcela nepoužitelná. Musela být „ukřižována s Kristem“, protože nemůže být zlepšena.
Ten, kdo by ke Kristovu dílu chtěl ještě přidávat vlastní snahy, by dokazoval jen neznámost Boha a nedostatek víry. „Starý člověk“ je s Kristem ukřižován a pohřben. Věřící ho tam má nechat, má se radovat z lásky a bohaté Boží milosti. Jen tak se v něm může nový život volně rozvíjet k Boží cti.
DHIN 8/12/2015