Tato slova: „červíček Jákobův“, mluví o slabosti, bezvýznamnosti, nehodnosti. A přece tento „červíček“ má místo v Božích myšlenkách, dostává se mu Jeho soucitu a ujištění o Jeho mocné pomoci.
Možná, že jsi skloněn ve velkém zármutku, možná že se cítíš špatně kvůli vlažnosti své lásky, nestálosti svých nejlepších úmyslů, kvůli slabosti své služby. A přece tvůj Bůh přichází k tobě blízko a připomíná ti, že jsi Jeho milované dítě. Jeho myšlenky o tobě jsou „myšlení o pokoji a ne o trápení“ (Jer. 29,11).
V tomto verši si všimneme Jeho poselství útěchy, když říká: „Neboj se;“ a Jeho zaslíbení: „Já spomáhati budu tobě;“ a záruky toho, že se zaslíbení naplní, neboť Ten, jenž slibuje, není nikdo jiný než Hospodin!
Pán se rád blíží ke Svému lidu, když je v těžkých situacích, ve slabosti. Máme ujištění, že „třtiny nalomené nedolomí a lnu kouřícího se neuhasí“ (Izaiáš 42,3). Ano člověk by udělal tyto věci. Člověk by svou nohou rozdrtil svíjejícího se červa. A člověk by chvějícího se a litujícího poslal pryč. Ale ne tak náš Pán! Jeho myšlenky nejsou jako naše myšlenky a Jeho cesty nejsou jako naše cesty (Izaiáš 55,8). On „vytrhne nuzného, volajícího a nátisk trpícího, který nemá spomocníka“ (Žalm 72,12).
Bůh dává sílu ve slabosti. „Když mdlím,“ říká apoštol Pavel, „tehdy silen jsem.“ (2. Kor. 12,10) Kéž bychom všichni šli v síle Pána, Boha, jenž říká: „Já spomáhati budu tobě,“ a to s vírou, že On má sílu pro všechny naléhavé potřeby a nepředvídané těžkosti, s nimiž se snad setkáme zde na zemi.
J. R. Macduff, TLIN 4/10/2010